Jsme opravdu zkazena generace?

Sociologické výzkumy říkají, že mladí Češi stále více pijí, berou drogy, zahálejí a nezajímají se o veřejný život, ale jen o peníze. "Pohodář", "technař" či "mladý profesionál" ale ukazují, že jejich život zdaleka není tak černobílý
"Chtěl bych dát dohromady zpěváky z Brna, Polska i Francie a natočit jako protiváhu americkýmu evropskej hip hop," říká osmnáctiletý vyznavač tohoto hudebního a životního stylu z Brna Jiří Marek zvaný Youri. "V jedné písni se zpívá: Poznamenej dobu.Tak proč to nezkusit?" Během rozhovorů s tímto gymnazistou i několika dalšími "dětmi kapitalismu" jsme zjistili, že sociologické průzkumy, které o současné mladé generaci hovoří jako o pasivní, materialistické a bez názoru, nelze zdaleka vztáhnout na všechny.

Říká se jim "mladá generace", je jim mezi patnácti a třiceti a už brzy nahradí "u kormidla" starší ročníky. Ty nad nimi, alespoň v zastoupení některých sociologů, ale často lámou hůl.
Například docent Petr Sak ve své letos vydané knize Mládež na křižovatce, kde shrnul sociologické průzkumy prováděné společně s dcerou Karolínou Sakovou, varuje, že mladým lidem jde dnes především o osobní prospěch a nezajímají se o věci veřejné. Typický mladý Čech podle Saka "svou energii nechce mrhat na aktivity, které nejsou spojené s jednoznačnými efekty pro jedince".
Mezilidské vztahy prý ztrácejí u mladé generace na významu, protože teenageři a dvacátníci dávají přednost "kyberprostoru" nebo sledování televize. To je podle Sakových průzkumů nejoblíbenější "volnočasovou" aktivitou mladých, kteří mimo jiné proto procházejí procesem "despiritualizace". Sak televizní pořady představující násilí a sex označuje za "moderní mediální podobu černé mše" satanistů. Únik hledají lidé kolem dvaceti stále častěji také v alkoholu a drogách.
Mládeží se zabývají nejen sociologové a pedagogové ze státních škol a institucí (Sak přednáší na pražské policejní akademii), ale i průzkumníci z marketingových společností. Rozsáhlý průzkum mezi mladými Čechy (v rámci celoevropského projektu) provedla i agentura Millward Brown, věnující se výzkumu trhu .
Podle ní jsou mladí Češi (podobně jako jejich vrstevníci v dalších evrop ských zemích) spíš než občany konzumenty, kteří žijí "v pohodlné bublině konzumu a značek", "víc komunikují a jednají, než přemýšlejí a prociťují" a jejich hlavním cílem je zbohatnout. Na rozdíl od sociologů, kteří zdvihají varovný prst, však zadavatelé marketingových průzkumů jásají: mládež, která si chce hlavně užít a ideály považuje za přežitek, bude vzorně nakupovat u výrobců značek, jimž jsou podobné průzkumy určeny. Millward Brown například cituje dívku, která říká, že díky oblečení Nike ji mají vrstevníci raději. Výzkum této agentury si ale všímá i nadějnějších rysů mladých Čechů: jsou vnímavější a tolerantnější k jiným názorům a stíhají během dne mnohem víc aktivit než jejich rodiče. "Pozitivní třeba je, že peníze, které vydělají, nešetří jen pro sebe. V mikrosvětě svých kámošů je často investují do společných aktivit," říká Kateřina Kučerová, která řídila českou část výzkumu. Autoři knihy Mládež na křižovatce zase připouštějí, že "uvnitř celkového trendu typického pro mladou generaci existují skupiny mládeže filozoficky či světonázorově orientované, které (...) se snaží dát svému životu smysl nad rámec konzumu, kariéry a hédonismu." Socioložka Karolína Saková přiznává, že tahle menšina bude pro další vývoj společnosti důležitější než většina konzumentů. "Udají směr, kam se společnost posune." Magazín
Pátek vedl rozhovory s pěti velmi rozdílnými mladými lidmi ve věku od osmnácti do devětadvaceti let, kteří jsou aktivní, mají originální názory, zajímají se o věci kolem sebe, a proto se vzpírají většinovým trendům ze sociologických a marketingových výzkumů. Pro zjednodušení jsme částečně použili typologie mladých lidí, která se objevila ve studii agentury Millward Brown - vznikla podle toho, jak mladí jednotlivé skupiny lišící se životním stylem nazývají. (Agentura vyjmenovala dokonce 21 kategorií: např. kravaťáci, sportovci-fitkaři, aktivisté, vyvonění luxusáci, technaři, barbíny, pohodáři, makrobiotici atd.) "Jsme generace sobců? Nevím, možná je to tak půl na půl. Ale já neznám lidi, kteří by se nějak hodně flákali," říká Petra Stejskalová (25), která v Ústí nad Labem studuje obor sociální politika a pracuje zadarmo v organizaci Člověk v tísni a v Dobrovolnickém centru (stará se o volný čas romských dětí ve známém ghettu v ústecké Matiční ulici i dětí ze sociálně slabých rodin v jiných ústeckých čtvrtích). Dívka, která tráví část prázdnin u kamarádky na farmě ve Sloupu v Čechách, patří k tisícům mladých Čechů pomáhajícím v neziskovém sektoru.
"Můžu ale srovnávat s Německem, kde jsou podle mě studenti daleko víc materialističtí. Mladí lidi, s nimiž jsem pracovala v jedněch lázních, se tři čtyři hodiny denně dívali na televizi a nevěděli, co jinak dělat. Tohle jsem v okruhu svých známých nezažila. Jestli to přijde sem, máme se na co těšit," říká Petra Stejskalová, která pochází ze severomoravského městečka Zlaté Hory a ráda by pracovala v Člověku v tísni jako profesionální terénní pracovnice. Ačkoli je aktivní, za "aktivistku" se nepovažuje. "To, co dělám, dělám pro radost a dobrý pocit. Proti ničemu nebojuju," zdůrazňuje dívka, jež nemá problémy s tím přijmout brigádu u nadnárodní společnosti (pracovala u Pizza Hut) nebo mezinárodní koncern požádat o grant (získala peníze na víkendový pobyt pro "své" děti od Nokie).
"To jsou jen průzkumy. Realita je tak mnohotvárná, že se nedá jednoduše postihnout," reaguje na kritiku jeho generace ze strany sociologů pražský student Fakulty humanitních studií Mikoláš Petrželka (25). Mladík s netradičním účesem rozhodně nezapadá do škatulky "pasivní konzument". Patří mezi "technaře" - příznivce a organizátory tzv. free scény, která spojuje mladé lidi se zájmem o nezávislou hudbu a alternativní způsob života.
Mikoláš Petrželka stejně jako tisíce dalších mladých příslušníků undergroundového stylu, který vznikl v 90. letech jako reakce na komerční scénu, je vyznavačem principu zvaného Do It Yourself (DIY) - Udělej si sám. Po hudební stránce jde o to být protipólem nejen oficiální hudební produkce (hudebníci nezávislé technoscény nabízejí svou tvorbu návštěvníkům technoparties přímo bez prostřednictví agentur a vydavatelství), v širším smyslu je to reakce na tržní ekonomiku. Technaři si navzájem dobrovolně pomáhají a spolupracují bez nároku na odměnu - výdělek z párty obvykle pokryje pouze náklady, případné přebytky jsou investovány na údržbu aut, hudebních aparatur atd. "Cílem párty není jen nespoutaná zábava, je to tak trochu rituál setkávání komunity lidí s podobnými názory. Vzniká tam cosi jako dočasně autonomní zóna, kde si pravidla spontánně určují sami účastníci a panuje tu všeobecná tolerance k věcem ve společnosti příliš neakceptovaným, třeba k užívání drog," říká Mikoláš Petrželka.
Jeho ideálem zrovna nejsou konzumní orgie, které průzkumy přisuzují mladé generaci. "Snažím se teď sehnat práci v nějaké neziskovce, nejraději v oblasti životního prostředí. Nejde mi o vydělávání peněz, ale o pocit, že moje práce má nějaký smysl. Jsem asi celkem idealista," usmívá se mladík, který v současnosti pracuje na částečný úvazek jako grafik.
Podle zjištění sociologů i marketingových agentur se mladí Češi prakticky nezajímají o věci veřejné a o politiku. Na snahu pokusit se stav společnosti ovlivnit prý rezignovali a vyznávají heslo Užij dne čili Po nás potopa.
Také čtyři mladíci a jedna slečna, s nimiž jsme mluvili, víceméně odepsali politiky, kteří jsou dnes u moci. Vývoj společnosti jim však lhostejný není. "Když čtu, jak roste zadlužení země, jsem v šoku. Lidi, kteří jsou teď ve vládě, to nemusí zajímat, ale mě jo. Vždyť tady chci žít ještě aspoň šedesát let," pohoršuje se osmnáctiletý brněnský hip hoper Jiří "Youri" Marek. Politické zprávy prý tento student francouzského gymnázia občas sleduje na některém z internetových serverů i přesto, že "médiím se nedá moc věřit". První volby, kterých se mohl zúčastnit jako volič - červnové do Evropského parlamentu - propásl, když sledoval s kamarády film na videu. "Vstal jsem, že jdu volit, ale zjistil jsem, že volební místnosti jsou už zavřené," vybavuje si. Koho by volil? Mladík jmenuje několik stran, o kterých uvažoval, mezi nimi je třeba ODS a překvapivě i KSČM. "Myslím si, že jsou jiní než ti před rokem 1989 a na některé věci mají dobré názory."
O čtyři roky starší pracovník pražské reklamní agentury Jakub Švestka je přesvědčený antikomunista. "Ovlivnila mě babička, když mi vyprávěla, jak její rodině komunisti zabavili majetek."
Mladý muž, který chodí běžně v obleku a kravatě, jako jediný ze zpovídaných sleduje politickou scénu soustavně a dokonce uvažuje o vstupu do "pravicové strany". Vadí mu, když jeho vrstevníci říkají, že nevolí i kvůli nedostatku informacích o kandidátech. "Dnes, v době internetu, je přece sehnat si informace jednoduché. Informace chodí jinudy
Přítelkyně mi vyprávěla, že drtivá většina jejích spolužaček volit nechodí. To nechápu. Ty lidi nezajímá třeba to, co se bude dít s jejich daněmi?" kroutí hlavou. Obdivuje vlády v zemích jako Irsko nebo Finsko, které investovaly do vzdělání a technologií, a je přesvědčen, že by podobná strategie výrazně pomohla i České republice.
"Technař" Mikoláš Petrželka byl u voleb naposledy před šesti lety, dnes zastává názor, že zabývat se politkou nemá příliš smysl. "Lepší než problémy řešit politicky je snažit se ovlivnit především svoje bezprostřední okolí a rozvíjet svou komunitu. Tam má člověk větší šanci něco ovlivnit."
Dokladem frustrace mladých ze současných politiků je i Petra Stejskalová. "Občas si pustím zprávy a ty mě rozčílí. Politika mě nezajímá." Spolumajitel pražského grafického studia Petr Skácel (29) sice na rozdíl od ní volit chodí (pravici, jednou ale "zkusil" Zelené), noviny a televizi ovšem nesleduje. "Tam se člověk stejně nic podstatného nedozví," myslí si. "Důležité informace dneska chodí jinudy."
Že mladí lidé k dění kolem sebe nejsou lhostejní, a pokud chtějí, mohou je i ovlivnit, dosvědčuje i historka vydavatele časopisu Živel a dalších titulů Tomáše Zilvara (27). "Tuhle mi přišlo na mobil: ,Běž na stránky KDU-ČSL.'" Na webu lidovců se totiž rozpoutala diskuse na téma drogové politiky. Během krátké doby se tam objevila záplava hlasů od mladých lidí klikajících ze svých mobilů a počítačů, kteří podpořili liberální názor, a překvapený správce webu konzervativní strany debatu raději stáhnul. "Starší generace nás kritizuje, že jsme líní a ani nejdeme volit. Mladí se ale o věci zajímají. Jenom to dělají jinak."

Magazín Lidových novin, 30. 07. 2004, Vladimír, ŠEVELA

V současné době podle Herzmanna tvoří mladí lidé do 29 let přibližně pět procent z komunistických voličů. "Ještě před pár lety to byla dvě procenta.